2. družstvo 3. čety, rota L, 38. pěší pluk, 2. pěší divize

S mandolínou na tanku

Byli jsme připojeni k 9. obrněné divizi a za pár dní jsme ujeli přes sto mil. Převážnou část cesty jsme absolvovali v noci a musím říct, že jízda na tancích po dálnici byla svým způsobem zábavná a vzrušující. Jednou v noci jsme přebrodili řeku a vjeli do města. Někdy jsem dokonce spal v zákopech po německých vojácích. Překročili jsme také řeku Másu a našli zde mnoho mrtvých německých vojáků.

V tu dobu jsme se přiblížili k ruským liniím, a tak jsme se stáhli zpět a zůstali několik dní v opuštěných domech. Německá armáda zatím stále okupovala Československo. A pak jsme dostali rozkaz tuto zemi osvobodit. Do Plzně jsme to měli téměř 250 mil. Někde jsme našli housle, kytaru a mandolínu. Já hrál na mandolínu, Yates z Tennessee se chopil houslí a chlapec z New Yorku si vzal kytaru. Hráli jsme i při jízdě na tancích cestou přes některá města a místní děvčata zatím tancovala v ulicích.

Němci mezitím kapitulovali. Po příjezdu do Plzně jsme se ubytovali v domech zdejšího obyvatelstva. Potkal jsem tady mladou dívku, která se jmenovala “Vendy”. Od prvního okamžiku jsme si byli velmi blízcí. Chtěla se mnou později odjet do Států, ale já jsem byl mladý a chudý a doma jsem neměl zajištěnou žádnou práci, takže jsem neměl v úmyslu se ženit.

Moji jednotku poslali asi 20 mil za město hlídat místní zbrojovku. Ve zbrojovce pracovaly výhradně mladé ženy z celé Evropy. Ty, které byly židovského původu, drželi stranou od ostatních a mnoho z nich bylo vyhladovělých k smrti. Ty, co přežily, byly ve zbídačeném stavu. Ostatní ženy nestrádaly.

Během několika dalších týdnů jsme se přesouvali na různá místa. A konečně jsme se začali připravovat na návrat do Spojených států. Byli jsme jednou z pěti divizí, kterou poslali domů a která se měla zúčastnit invaze do Japonska z Filipín.

(kliknutím fotografii zvětšíte)

Citováno z:
• From D-DAY to VE-DAY (CD); 2010 Plzeň.
• 500 hodin k vítězství, Karel Foud, Milan Jíša, Ivan Rollinger; 2011 Plzeň.