Americký stíhač tanků M36 Jackson na Slavnostech svobody 2015!
Pro boj s tanky nepřítele vyvíjely obě válčící strany druhé světové války speciální typ obrněných vozidel – stíhače tanků. Tato kategorie válečných vozidel se vyznačovala silnější výzbrojí na úkor pohyblivosti, což z nich na jednu stranu dělalo obávané ničitele tanků, na stranu druhou poměrně snadnou kořist v boji zblízka. Ač byla zkonstruována na podvozcích osvědčených tanků, nesla vozidla větší zátěž danou těžší výzbrojí. Nejznámějšími zástupci tohoto typu vozidel jsou německé stroje Stug III či Jagdpanzer 38 neboli „Hetzer“, vyráběný na podvozku československého tanku LT vz. 38 předválečné produkce. (Mimo jiné, se stíhače Hetzer vyráběly ve Škodových závodech v Plzni.) Americká armáda disponovala stíhači tanků M10 „Wolverine“, M18 „Hellcat“ a M36 „Jackson“, postavených na podvozku tanku M4 „Sherman“.
A právě americký stíhač tanků M36 Jackson se v Plzni během letošních Slavností svobody představí vůbec poprvé! V rámci projektu PLZEŇ 1945 si jej budete moci prohlédnout od 1. do 3. května 2015 v Křižíkových sadech. Stroj je zapůjčen z Vojenského technického muzea v Lešanech, které je součástí Vojenského historického ústavu Praha.
Stručně o M36 Jackson
Stíhač byl vyvinut ve 40. letech 20. století na základě požadavků americké armády, která potřebovala stroj schopný ničit nejtěžší a nejmodernější tanky německé armády. První stroje se dostaly do bojů na evropské půdě v roce 1944.
Britové tradičně označovali převzatá americká vozidla jmény amerických generálů a velitelů, převážně z dob americké občanské války. Také tento stíhač tanků M36 byl poctěn jménem konfederačního velitele generála Thomase J. „Stonewalla“ Jacksona. Americká armáda takovéto označení až na výjimky nepoužívala, tou byl střední tank M4 Sherman. Ale i pro stíhač tanků se jméno našlo, americké osádky M36-tku přezdívaly „Slugger“ (basebalový ranař). Úředně se nesl stroj označení M36 Gun Motor Carriage (GMC).
Tři roky po 2. světové válce došlo mezi Jugoslávií na jedné straně a SSSR a jeho spojenci na druhé straně k velkému ochlazení vztahů. Proto Jozip Broz Tito souhlasil s nabídkou USA na rozsáhlou vojenskou pomoc. Z amerických rezerv bylo dodáno značné množství výzbroje včetně stíhačů tanků M36 Jackson. V letech 1953 až 1957 bylo dodáno 399 ks těchto stíhačů ve verzi B1 a B2. Byla to vozidla, která v průběhu Korejské války prošla generální opravou a byla modifikována nahrazením původního kanónu M3 novým kanónem M3A1. V 70. letech byly v rámci modernizace vyměněny opotřebované zážehové motory Ford za vznětové motory V-2 ze sovětských tanků T-34/85. V době občanské války v Jugoslávii je používaly všechny strany konfliktu. Dva kusy tohoto stíhače tanků ve verzi B2 byly získány do sbírek Vojenského historického ústavu výměnou se slovinským vojenským muzeem v roce 2009. V roce 2010 jeden ze stíhačů prošel rozsáhlou renovací, při níž byl uveden do podoby z konce druhé světové války.
Varianty vozidel
M36 – postaveny na základě verze M10A1 (vychází z podvozku M4A3)
M36B1 – postaveny na upravené korbě tanku M4A3 Sherman
M36B2 – postaveny na základě verze M10 Wolverine (vychází z podvozku M4A2)
Počty vyrobených vozidel v roce 1944 / 1945
M36: 1213 / 200
M36B1: 187 / 0
M36B2: 0 / 724
Technická data stíhače tanků M36
osádka: 5 mužů (velitel, řidič, střelec, nabíječ a jeho pomocník)
výzbroj: kanón M3 ráže 90 mm s drážkovanou hlavní (47 nábojů), protiletadlový kulomet Browning M2HB ráže 12,7 mm upevněný na zadní části věže (1000 nábojů), u verze M36B1 navíc kulomet ráže 7,62 mm v korbě podvozku
rychlost otáčení věže: 360 stupňů za 15 sekund
pancéřování: věž čelo 76 mm, boky 32 mm, nástavba čelo 108 mm, boky 51 mm, sklon 34°až 90°, další části 19 – 25 mm
pohon: motor Ford GAA V-8, s výkonem 336 kW (450 k) nebo vznětový V-2 o výkonu 373 kW (500 k) jako jugoslávská úprava
obsah nádrže: 873 l paliva
podvozek: systém VVSS
hmotnost: 28,6 t (verze M36B1 31 t)
poměr výkon/váha: 17,5 HP/1 t
tlak na zem: 12,9 psi
maximální rychlost: silnice 48 km/h, terén 32 km/h
překonávání překážek: brod 0,90 m, svislá stěna 0,60 m, zákop o šířce 2,5 m
dojezd: silnice 250 km, terén 180 km
Zdroj: VHÚ Praha
